CARLOS CASTANEDA - MAGICKÉ POHYBY
PŘEDCHÁZEJÍCÍ KAPITOLA - OBSAH - INFO

 

POMŮCKY VYUŽÍVANÉ
PŘI ZVLÁŠTNÍCH MAGICKÝCH POHYBECH


PRVNÍ SKUPINA - DRUHÁ SKUPINA


Jak už bylo řečeno, šamani dávného Mexika kladli zvláštní důraz na sílu, již nazývali energií šlach. Podle dona Juana byli přesvědčeni, že tato vitální síla se v těle pohybuje zvláštní drahou tvořenou šlachami.
Zeptal jsem se dona Juana, jestli pod pojmem šlachy rozumí onu tkáň, kterou jsou svaly připoutány ke svalům.
"Neumím energii šlach vysvětlit," řekl. "Já jdu tou lehčí cestou a prostě ji používám. Ale co ti mám vykládat, sám přece rozumíš, co to energie šlach znamená. Nebo snad ne?"
"Určitou mlhavou představu asi mám," odpověděl jsem. "Mate mě ale skutečnost, že mluvíte o šlachách i v souvislosti s takovými místy, kde se žádné kosti nevyskytují. Například v břiše."
"Dávní čarodějové," vysvětloval mi, "energií šlach nazvali energetický proud, který prochází hlubokým svalstvem od krku dolů do paží, hrudi a páteře. Horní a spodní částí břicha prochází od okraje hrudního koše až do slabin a odtud do prstů u nohou."
"Copak do tohoto proudění není zahrnuta hlava, done Juane?" zeptal jsem se zmaten. Jako člověk západní kultury jsem přirozeně předpokládal, že něco takového musí mít svůj počátek v hlavě.
"Ne," řekl důrazně, "nezahrnuje to hlavu. To, co přichází z hlavy, je zcela odlišný energetický proud. Ne ten, o němž mluvím. Jedna z nejúžasnějších věcí, kterou dávní čarodějové uskutečnili, spočívala v tom, že vypudili ven vše, co bylo v energetickém centru na vrcholu hlavy (ať už to bylo cokoli) a zakotvili tam energii šlach zbytku těla. To už je ale znakem velikého úspěchu. V tvém případě, stejně jako u většiny lidí, začíná energie šlach začíná proudit od krku z místa, kde se připojuje hlava. Někdy její proud dosahuje dokonce až k lícním kostem, ale nikdy výše."
"Tato energie," pokračoval, "kterou z nedostatku jiného jména nazývám energií šlach, je čirou nezbytností pro ty, kteří v nekonečnu cestují či cestovat hodlají."
Don Juan říkal, že tradičním počátkem práce s energií šlach bylo využití určitých jednoduchých pomůcek, které čarodějové dávného Mexika užívali dvojím způsobem. Jedním z nich bylo působení vibracemi na určitá centra energie šlach, druhý spočíval ve vyvíjení tlaku na stejná místa. Tvrdil, že podle dávných šamanů vibrace uvolňovala stagnující energii šlach atlak tuto energii rozptyloval.
To, že by vibrace uvolňovaly něco, co je strnulé a tlak to rozptyloval, je pro moderního člověka v rozporu s jeho zkušenostmi. Don Juan to však svým žákům velice zdůrazňoval a učil je, že to, co se zdá normální v rámci našeho systému poznání světa, nemusí být normální v rámci plynutí energie. Říkal, že lidé v normálním světě každodenního života rozbíjejí věci tlakem nebo úderem a rozptylují to tím, že to rozvibrují. Nicméně zatvrdlou energii ve šlachách je možno převést do tekutého stavu pouze vibrací a teprve potom je na ni možno zatlačit, aby se rozptýlila po těle. Don Juan se přímo hrozil představy, že by došlo k přímému tlaku na centra energie bez předchozího rozvibrování. Byl přesvědčen, že pokud budeme na ztuhlou energii tlačit, ztuhne ještě víc.
Don Juan své žáky vybavil dvěma základními pomůckami. Vysvětlil jim, že za dávných časů šamani vyhledávali dva kulaté oblázky či kulaté uschlé plody, a ty pak používali jako vibrační a tlakové nástroje k regulaci oběhu energie v těle. Věřili totiž, že tento proud probíhající drahami šlach se čas od času ucpává. Ale oblázky, které šamani používali, byly příliš tvrdé a plody zase příliš křehké. Další objekt, po němž dávní šamani živě pátrali, byly ploché kameny velikosti dlaně nebo kousky tvrdého dřeva stejné velikosti. Ty pak vleže na zádech pokládali na určitá místa na břiše. První takové místo se nachází přímo pod pupkem, druhé se nachází na něm a další je v oblasti solárního plexu.
Při užívání kamenů či jiných předmětů však vznikal jeden problém. Bylo je třeba ohřívat či ochlazovat tak, aby jejich teplota odpovídala teplotě těla. Kromě toho byly příliš tuhé a snadno se po těle posouvaly.
Tensegristi objevili mnohem lepší objekty, kterými pomůcky dávných mexických šamanů nahradili: především dva malé míčky a dále ploché okrouhlé kožené těžítko (v Americe se jako stolní těžítka na papíry používaly semišové pytlíky naplněné pískem - pozn. překl.). Míčky jsou stejně veliké jako oblázky dávných šamanů, nejsou však křehké. Jsou vyrobeny ze směsi teflonu a keramického plnidla a toto složení jim dává váhu, pevnost i správnou hladkost, což jsou ideální vlastnosti pro daný účel.
Kožené těžítko se ukázalo jako velmi vhodné především proto, že na centra energie šlach vyvíjí stabilní tlak. Na rozdíl od kamenů je ohebné a přizpůsobí se konturám těla. Jeho kožený povrch navíc umožňuje okamžité použití bez předchozího ohřívání či ochlazování. Nejdůležitější je však jeho váha. Je dostatečně lehké, aby bylo pohodlné, a přitom dost těžké na to, aby pomohlo při určitých magických pohybech směřujících k pěstování vnitřního ticha. Don Juan říkal, že závaží položené na kterékoli z výše uvedených tří míst na břiše na sebe stáhne veškerou energii, což vyvolá zastavení vnitřního rozhovoru. A to je první krok k vnitřnímu tichu.
Magické kroky využívající moderní pomůcky jsou podle své povahy rozděleny do dvou skupin.

PRVNÍ SKUPINA - DRUHÁ SKUPINA

PŘEDCHÁZEJÍCÍ KAPITOLA - OBSAH - INFO